Rozhovor: Klára Cahynová



Rozhovor: Klára Cahynová

Klára Cahynová je jedna z mála českých hráček působících v zahraničí, a to v top týmu německé ligy Turbine Postdam. Klára prošla Slováckem a my Vám tak formou rozhovoru tuto hráčku přiblížíme.

Jak dlouho jsi byla ve Slovácku a jak na toto období své kariéry vzpomínáš?

Ve Slovácku jsem strávila krásné 4 roky. Ze začátku to pro mě byl velký skok, přišla jsem od kluků a vůbec jsem nevěděla, co mám očekávat. Přece jenom je to něco úplně jiného a musím přiznat, že se mi od kluků moc nechtělo. Když se ale na toto období dívám teď zpětně, uvědomuji si, že jsem měla velké štěstí, být součástí tak výjimečného týmu. Zažila jsem toho ve své kariéře už docela dost a nikdy jsem nepoznala lepší kolektiv než právě ve Slovácku. Dovolím si tvrdit, že lepší kolektiv už ani v mé kariéře nezažiji. Dokázaly jsme být vyrovnaným soupeřem obou pražských „S“ a to jen proto, že jsme držely spolu, makaly jsme jedna za druhou a samozřejmě také díky tehdejší trenérce, Jitce Klimkové, která z každé z nás dokázala dostat maximum. I když se 4 roky mohou zdát jako dlouhá doba, toto období uteklo strašně rychle a to hlavně díky tomu, že jsem byla obklopena skvělými lidmi, kteří mi ukázali, co znamená slovo tým.

Jsi ještě v kontaktu se svýma bývalýma spoluhráčkama ze Slovácka? Sleduješ jak se Slovácku nadále daří?

Jak už jsem zmínila v předešlé otázce, ten vztah, co jsem měla se svými spoluhráčkami, byl opravdu skvělý a to je i hlavním důvodem toho, že se dodnes vídáme nebo jsme v kontaktu. Jelikož teď hraji v Německu, moc volného času ale nemám, navíc každá z nás už má svůj život, některé holky mají děti, jiné se přestěhovaly někam dál a proto je to těžké, nějak to všechno skloubit a někam společně vyrazit. Výsledky Slovácka však sleduji dodnes a musím říct, že mě mrzí, že už na tom holky nejsou tak dobře, jak tomu bývávalo dřív.

Bylo zahraniční angažmá od začátku tvé kariéry tvým snem a motivací?

Když jsem byla mladší, tak jsem nad tím ani tak nepřemýšlela. Samozřejmě, že jsem chtěla dosáhnout něčeho velkého, ale že by přestup do zahraničí byl mým jediným snem a motivací, to se říct nedá. Já nejsem ten typ, co by měl jeden sen a za tím si šel. Jediný sen, co jsem vždycky měla, bylo dosáhnout velkého úspěchu s reprezentací. To byl a stále je, můj největší sen. O zahraničí jsem začala přemýšlet po mém přestupu do Slavie. Když jsme vyhrály titul, pohár a zahrály si čtvrtfinále ligy mistryň, měla jsem pocit, že víc už toho v Česku nedokážu a proto se zahraničí jevilo jako jediná volba. Mohla jsem do Německa odejít i po dokončení maturity, já jsem se však rozhodla dát přednost studiu v Americe. Uvědomila jsem si, že mít bakalářský titul v angličtině se mi může do budoucna hodit a proto skloubení studia s fotbalem bylo tím ideálním řešením.

Část své fotbalové kariéry jsi strávila také na univerzitě v USA? Jak tohle své rozhodnutí zpětně hodnotíš a doporučila bys tuhle cestu pro naše mladé fotbalistky?

Rozhodnutí jít hrát do Ameriky nelituji ani na vteřinu, i když ty začátky byly dost těžké. Byla jsem sama na druhé straně zeměkoule, nějaké základy angličtiny jsem sice měla, ale taky to nebyla žádná sláva a navíc jsem vůbec nevěděla, co mě čeká. První dva týdny jsem probrečela a vyvolávala domů, že se chci vrátit. Postupem času jsem si ale začala zvykat, angličtina mi už nedělala takový problém a i fotbalově se mi začalo dařit. A musím říct, že jsem opět měla štěstí na lidi kolem sebe. Všichni se mi snažili se vším pomoci nebo poradit a já jsem se jim za to snažila odvděčit dobrými výkony na hřišti. S týmem jsme vyhrály celostátní soutěž, což byl největší úspěch, kterého jde v univerzitní soutěži dosáhnout. Já jsem zdárně dokončila bakalářské studium a co je nejdůležitější, poznala jsem lidi ze všech koutů světa, naučila jsem se anglicky a zažila něco opravdu krásného. Jít do Ameriky je velký risk, protože nikdy nevíte, na jaké narazíte lidi, a hlavně je těžké odhadnout, jaká bude úroveň vašeho týmu nebo i celé té konference. Ale nikdo vás nenutí tam zůstat po celou dobu studia, myslím si, že i když se někdo rozhodne po roce vrátit, nemá čeho litovat, protože ty získané zkušenosti jsou k nezaplacení.

V Turbine ses ve velké konkurenci brzo stala hráčkou základní sestavy, jde vůbec nějak srovnat kvalita  a náročnost české a německé ligy? Co tě po příchodu do Německa nejvíce překvapilo?

To, že jsem se probojovala do základní sestavy tak dobrého týmu jako je Turbine Potsdam, beru jako svůj největší dosavadní úspěch. Je to top tým německé ligy, která patří mezi 3 nejlepší na světě, a já jsem vděčná za to, že mám tu možnost každý den trénovat s tak skvělými fotbalistkami a pravidelně hrát proti týmům jako Wolfsburg či Bayern Mnichov. Největší rozdíl mezi českou a německou ligou je asi ve vyrovnanosti týmů. V Česku jsou dva kvalitní týmu, kdežto v Německu je každý soupeř kvalitní, možná až na poslední celek soutěže. To mě na té soutěži baví asi nejvíc, hrát vyrovnané zápasy každý víkend, protože to je jediná cesta, jak se jako hráčka můžu zlepšovat. Musím ale přiznat, že mě dost překvapila náročnost tréninků. Němci jsou v tomto ohledu blázni, pořád jenom trénink, trénink, trénink. Slovo regenerace nebo odpočinek oni moc neznají. S tím jsem po svém příchodu docela bojovala ale teď, když už jsem si zvykla, tak mi to vlastně nepřijde nic zvláštního, trénovat čtyřikrát týdně dvakrát denně a to i o víkendech. Moc bych si přála, aby víc holek z české ligy to vyrazilo zkusit do zahraničí, protože fotbalově na to určitě mají a pak se nám ty nasbírané zkušenosti ze zahraničí budou hodit i v nároďáku.

Co bereš jako svůj zatím největší fotbalový úspěch?

Cením si všech úspěchů, jak už titulu se Slávií či v Americe, tak i přestupu do zahraničí. Pořád ale doufám, že ten největší úspěch teprve přijde, jak na klubové, tak především i reprezentační úrovni. 


DŮLEŽITÉ INFORMACE

NÁSTĚNKA



ŽENY

ST 24. 7. 18:00 Myjava - 1. FCS

odjezd: 15:30 Širůch

sraz: 17:00 Stadion Myjava

hřiště: Marečkova ulice, Myjava



U - 18

PÁ - NE 26. - 28.7. TURNAJ SLANÝ

odjezd: 7:30 Širůch

 

 



U - 15


U - 13


U - 11


U - 9

 

PARTNEŘI